Co je to DMO?

22.01.2014 12:05

DMO

dětská mozková obrna je celoživotní neprogresivní´postižení hybnosti a postury těla, způsobené poškozením vyvíjejívího se mozku.

jinak řečeno...

DMO není nemocí v pravém slova smyslu, ale jde o následek nějakého onemocnění nebo příčiny, která způsobila poškození nezralého mozku. Příčina může být různá - nedostatek kyslíku v děloze, infekce, tox. látky, léky, krvácení do mozku při porodu....

 

Druhou důležitou známkou DMO  je to, že poškození mozku je sice  trvalé a nezvratné, ale nezhoršuje se. To DMO odlišuje  od některých jiných onemocnění , u kterých díky chybné genetické informaci  dochází k postupnému zhoršování stavu dítěte.

 

I když samo osobě poškození mozku nepokračuje a je trvalé, stav dítěte se mění podstatně, což souvisí s jeho vývojem.  I částečně poškozený mozek se vyvíjí, dozrává - tento vývoj je však jiný, odlišný a výrazně pomalejší.

 

Důležitou vlastností syndromu DMO je jeho variabilita. Následky onemocnění jsou extrémně různé.  Některé děti jsou schopny se zařadit do běžného normálního života, jiné jsou po celý život odkázány na péči druhých... jako náše Eliška.

 

a teď o DMO trochu odborněji:

(zdroj wikipedie.org)

 

Dětská mozková obrna (zkráceně DMO; angl. cerebral palsy) nebo též mozková obrna je označení pro soubor nenakažlivých a neprogresivních poruch vývoje motorických oblastí mozku nebo jejich jiné poškození v raném stádiu vývoje, jejichž důsledkem jsou zejménaporuchy hybnosti.

Pod tento pojem se nezahrnují poruchy hybnosti, které jsou způsobené různými onemocněními svalů či periferních nervů.

Základní fakta

Dětská mozková obrna není chorobou nakažlivou, ani dědičnouRodič si této poruchy všimne teprve tehdy, když je pohybový vývoj dítěte opožděn nebo se začne opožďovat. Velmi často to bývá po zhruba prvním půlroce života.

Tato choroba je důsledkem určitého poškození mozku, zejména hypoxii. Může vzniknout během jednoho ze tří následujících období:

  • v těhotenství (prenatální etiologie)
  • při porodu (perinatální etiologie)
  • v prvních měsících života dítěte (postnatální etiologie)

Postižené dítě se opožďuje nejen v pohybovém vývoji, ale je postižena také jeho psychika. Velmi často se k DMO ještě přidávají jiné vady, jako jsou např. snížení inteligencesmyslové vady a v mnoha případech epilepsie.

Jsou časté deformity nohou. Mezi nejčastější patří koňská noha, kdy je pata tažena vzhůru a noha stojí na špičce.

Formy DMO

Existují různé formy DMO. Jednotlivé formy DMO se často mezi sebou kombinují. Pak hovoříme o smíšených formách.

Diparetická forma

  • symetrické postižení obou dolních končetin
  • slabší dolní končetiny (méně vyvinuté)
  • nápadný nepoměr mezi vzrůstem trupu a dolních končetin
  • svalová hypertonie (svalové napětí)
  • zkraty svalů - vadné držení dolních končetin i pánve
  • inteligence bývá zachována

Hemiparetická forma

  • nejčastější
  • skoro vždy více postižena horní končetina
  • typické postižení charakterizováno paží přitaženou k trupu
  • končetina pokrčena až úplně ohnutá v lokti
  • předloktí otočeno hřbetní stranou vzhůru
  • ruka ohnuta směrem do dlaně a uchýlena směrem k malíkové straně
  • postižené končetiny slabší a zpravidla kratší ve srovnání s druhostrannými

Kvadruparetická forma

  • těžší forma diparetické f.
  • obrnou postiženy všechny 4 končetiny

Zdravotní postižení provázející DMO

  • růstové problémy
  • mentální postižení
  • epilepsie
  • poruchy zraku a sluchu
  • abnormální pocity a poruchy citlivosti
  • jiná postižení


Léčba

DMO je choroba, která se nedá vyléčit. Dá se však pomocí léčby dosáhnout zlepšení podmínek a životních možností dítěte, což většinou příznivě ovlivňuje kvalitu jeho života. Lékařské pokroky posledních let a hlavně pokroky v léčbě postižených s DMO vedly k tomu, že dnes již mnozí z těch, kteří byli včas a správně léčeni, mohou vést téměř normální život.

Ani dnes ještě neexistuje nějaká standardní léčba, která by byla u všech pacientů dostatečně účinná. Lékař, který léčí pacienta s DMO, je víceméně závislý na řadě specializovaných odborníků, s jejichž pomocí nejprve správně určí a stanoví individuální poruchy a pak jim přizpůsobí celý terapeutický program. V současné době probíhá také několik klinických studií na aplikaci kmenových buněk z pupečníkové krve.

Léčebný plán může zahrnovat:

  • léky pro léčbu epilepsie
  • léky uvolňující spastické svaly
  • dlahy pro svalovou nerovnováhu
  • operační léčba, tzv. invazivní - například Selektivní dorzální rizotomie
  • mechanické pomůcky
  • rehabilitace
  • speciální péči a výchovu

Obecně platí, že čím dříve je komplexní léčba zahájena, tím větší má dítě šanci překonat vývojovou poruchu nebo se naučit zvládat různé úkoly alternativními způsoby. Používá se řada rehabilitačních metodik. Nejlepší výsledky jsou dosaženy při zahájení do 6 měsíců věku dítěte. Začíná se obyčejně s reflexním plazením (tzv. Vojtova metoda).